Jak vlastně funguje aktivní-aktivní architektura pro vysokou dostupnost?

Takže aktivní-aktivní architektura je vlastně taková super verze vysoké dostupnosti. V podstatě máš víc serverů, co fungují najednou, místo jednoho, co jen čeká, až ten první spadne. Když jeden server selže, ostatní automaticky převezmou jeho úkoly bez nějakého většího výpadku. To zní skvěle, viď?

Data se mezi servery synchronizují v reálném čase nebo téměř v reálném čase. Můžeš mít třeba databáze, co se replikuji, takže všechny servery mají aktuální informace a operace se rozkládají na víc serverů. To znamená, že i když se v jednom něco podělá nebo tam děláš údržbu, ostatní pořád šlapou a nikdo si ničeho nevšimne.

Rozdíl od aktivní-pasivní architektury je v tom, že u pasivní máš jeden server aktivní a druhý jen čeká na to, až se ten první pokazí. Takže i když je pasivní server připravený na přepnutí, může být dost velký časový výpadek, než se to celé přehodí.

Sice to zní složitě, ale moderní technologie to už dost usnadnily. Třeba load balancery ti pomůžou rozdělovat zátěž mezi servery a zajistit, že všechno jede hladce. Takže pokud chceš minimalizovat výpadky a mít větší výkon, aktivní-aktivní je fakt dobrá volba.

Aktivní-aktivní architektura je fajn v tom, že oba servery (nebo více) pracují současně a sdílí zátěž. To znamená, že když jeden z nich padne, ten druhej pořád běží a může převzít úkoly, takže se minimalizují výpadky. Data se obvykle synchronizují pomocí replikace – buď synchronní, nebo asynchronní. Synchronní replikace zajistí, že data jsou na všech serverech aktuální v reálném čase, což je super pro citlivé aplikace. Asynchronní může mít trošku zpoždění, ale byvá to méně náročné na výkon.

Když potřebuješ udělat údržbu na jednom serveru, většinou to uděláš tak, že ho vyřadíš z provozu a práce se přesměruje na ten druhej. V ideálním případě si to ani nikdo nevšimne. Důležité je mít dobré load balancery, které tohle všechno spravují.

Na druhou stranu aktivní-pasivní architektura má jeden server aktivní a druhej čeká na případný failover. Takže ten pasivní se moc nevyužívá, což může být neefektivní. U aktivní-aktivní architektury dostáváš víc výkonu a redundancy zároveň, ale je to trochu složitější na nastavení a údržbu. Je to o tom najít rovnováhu mezi výkonem a jednoduchostí správy.